Poslední díl a pestrý výběr lidí. Judita z Hluch Crew a Rádia Wave, zpěvačka z NIKANDER Jana, Adéla, která vozila kapely pro Nomads of Prague, dělala v Kabinetu Múz a má kapelu FRAU ZWEI, otec Brutal Assaultu Shindy, Verča z NOD NOD a KALLE, nejen koncertní fotograf Radek, který hraje na kytaru v RISE OF SURYA, kteří nedávno vydali desku, stejně jako DONNIE DARKO ve kterých působí Martin Tichota.

Judita Císařová (Rádio Wave, Hluch Crew)

Letošní rok mě bohužel připravil o nejstarší členy rodiny, což mě zasáhlo víc, než bych sama předpokládala, a ve své polovici mě stál málem i příčetnost. Nicméně nevidím důvod žehrat. Přátelství se utužovala i vznikala navzdory okolnostem, místo koncertů přibylo o trochu víc času stráveného na čundrech, ve zkušebně nebo jen obyčejným zevlováním. I když mě samozřejmě mrzí, že odpadl Fluff a především vystoupení australských Low Life, siřemská seance Punx Treffen Zarch byla dostatečným bolestným v rámci (punkových) festivalů a koncertů - už se těším na další ročník! Ve výsledku je to vlastně každý rok tak trochu jak na horské dráze. Tentokrát jsem tu jízdu uzavřela tím, že jsem si po 15 letech přečetla Pána Prstenů. A byla to asi ta nejlepší tečka za celou tou šíleností.

Co jsem nejvíc točila z loňských (zahraničních) desek:

GATES OF LONDRA - s/t. Punkem načichlý black. Synťáky i spousta špíny. Velmi mě to nadchlo. Autor stojí mimo jiné za technoprojektem Rosa Nebel a je členem kapely Pitva.

GELD - Beyond The Floor. Australský přísnotice. Koncert kdysi byl skvělej, tahle deska je snad ještě lepší. Ideální soundtrack na vyprázdněnou i přeplněnou ulici.

AMNESIA SCANNER – Tearless. Dávno zmizela mysteriózní povaha prvních releasů elektronického dua Amnesia Scanner. Jejich tvorba je v lecčem pompéznější, učesanější a písničkovější než dřív, nicméně mě je to asi jedno, nechám se namotat vždycky.

STRAW MAN ARMY - Age Of Exile. Z letošních post-punkových desek jsem tuhle poslouchala úplně nejčastěji. Neotřelé, zajímavé, melancholické a ještě tam hrají lidi z Kaleidoscope.

NADINE SHAH - Kitchen Sink. Bristká post-punková písničkářka mainstreamovějšího formátu se mi se svojí čtvrtou deskou až překvapivě vkradla do hlavy. Silná témata, silné melodie a především příjemný hlas.

Jana Kremace (ex-NIKANDER, Full Moon)

Potvrzení teze o následcích činů lidských společností, kdy se asi budeme čím dál více přibližovat k extrémům klimatickým a možná i politickým. Nějak se vše rozkládá. Už dlouho, ale teď jde vše vidět nějak hmatatelněji. Nevím, jak býti optimistkou.

Každopádně rok to byl zajímavý, hudební odchody, konec NIKANDER a počátky něčeho nového nedaly dlouho čekat. Jsem zvědavá, jak se budou věci vyvíjet. Možností zabořit se do vnitřních světů bylo dost a pravděpodobně jich bude ještě více. Pokud se člověk nenechá moc stáhnout dolů vnějšími okolnostmi, dá se z toho hodně vytěžit.

Nemůžu se ale zbavit pocitu, že ten rok byl spíš nějakým divným oparem, přes nějž nelze vidět na krok. Možná je třeba se dostat nad úroveň oné mlhy, pak už jdou vidět ostrůvky něčeho pozitivního, ale třeba se pletu a všude je jen močůvka, co já vím.

TOP alb 2020
ORANSSI PAZUZU - Mestarin kynsi, Nuclear Blast
BACKXWATCH - God Has Nothing To Do With This Leave Him Out Of It, Grimalkin
ULCERATE - Stare Into Death And Be Still, Debemur Morti Productions
URFAUST - Teufelgeist, Ván Records
ONEOHTRIX POINT NEVER -Magic Oneohtrix Point Never, Warp; Stigmata EP

Adéla Stichová (FRAU ZWEI, ex-Kabinet Múz, Nomads of Prague)

Aniž bych cokoliv tušila, rozloučila jsem se v únoru s prací v Kabinetu Múz. V klubovém gastro prostředí jsem již byla dlouho, že mi přestávala přinášet radost a myslím si, že už i mým kolegům se se mnou dobře nepracovalo. Začal se ze mě stávat vyhořelý mrzout. V březnu jsem již nastupovala do sociálních služeb, kde jsem dodnes a jsem za tuto práci neskonale vděčná. Nejen proto, že mě baví, ale i proto, že jsem nemusela řešit až takové strasti jako mí přátelé z „gastra“. V květnu jsem měla odjet turné s FOTOCRIME, na které jsem se tuze těšila, ale kdo ví, jak to s koncerty dopadne. Tiše doufám, že brzy zas budou. Na druhou stranu jsme měli v první vlně dost času na vzkříšení kapely FRAU FRANKENSTEIN UND SPÜLLBOYS, ze které se z důvodu personálních změn stala FRAU ZWEI a se kterou jsme měli i šanci v létě odehrát pár skvělých koncertů/festivalů a třetí víkend v lednu nahráváme. Když to shrnu, rok 2020 mi toho víc dal, než vzal, včetně již tak pokřiveného obrazu lidské rasy, která mě každým dnem nepřestává udivovat.

TOP 5 alb 2020
1. FOTOCRIME – South of Heaven
2. HEALTH – DISCO 4 :: PART I
3. RASPBERRY BULBS – Before the Age of Mirrors
4. TOUCHÉ AMORE – Lament
5. FVCK_KVLT – Zabijem sa!

Martin Brzobohatý (Brutal Assault)

Toho, co nám všem vzal rok 2020, je asi fůra. Jsme na hudebním serveru a bylo by asi nošením dříví do lesa fňukat tady, že nejsou koncerty, nejsou festivaly, kapely vyrábějí minimum merche, protože jim odpadl nejsilnější prodejní kanál, kterým jsou právě koncerty…

Pro nás v rámci Brutal Assaultu byl rok 2020 velmi turbulentním a na jednu stranu nám toho dost vzal. Jubilejní 25. ročník festival jsme byli nuceni přeložit v momentě, kdy přípravy běžely naplno, měli jsme zabookovaných a oznámených skoro 80% kapel, měli jsme nakročeno k historicky rekordně rychle vyprodanému BA, připravovali jsme řadu vylepšení pro naše návštěvníky. A najednou bum bác, bylo jasné, že si přes léto budeme muset odpustit všechny velké festivaly, ne-li úplně všechny. Malou náplastí na hlubokou krvácející ránu bylo to, že jsme mohli v rámci možných kapacit uspořádat alespoň skromnější Josefoff.

Asi to zní, že všechno stojí za starou bačkoru, nicméně nová situace nás donutila přehodnotit celou řadu úkonů a činností. Dostali jsme (doufejme, že jen jeden, ale kdo ví…) rok navíc na přípravu brutalové “pětadvacítky”, na které si chceme dát hodně záležet. A taky jsme se opět utvrdili, jak úžasné návštěvníky máme. Už v minulosti nám toho dost odpustili. Ale skutečnost, že jen naprosté minimum návštěvníků si zažádalo o refundaci vstupenek, to pro nás byla obrovská vzpruha v poněkud mizerné době, ve které se občas člověk neubrání myšlenkám nad tím, zda má jeho počínání ještě nějaký smysl.

Na osobní úrovni řada z nás dostala pořádnou facku a nedokážu se zbavit pocitu, že celá řada opatření a omezení nebyla smysluplně odůvodněna a zavedena. O některých opatřeních se dalo pochybovat už v době jejich zavádění. Zajímavý bude pohled historický, s odstupem pár (spíše desítek) let.

Mimo všech těch negativních dopadů každý z nás dostal nebývale velkou porci času věnovat se sám sobě a svým blízkým, popřemýšlet nad křehkostí komfortu, který jsme si za poslední roky mohli bezstarostně dopřávat. Já sám jsem si udělal v řadě věcí pořádek, užil si spoustu legrace s rodinou, vyrazil na pár kopců a kopečků včetně vysněného Mont Blancu, snažil se něco udělat pro své zdraví, abych měl lepší pozici “až se covid zeptá, cos dělal na jaře a v létě” ?

Nezbývá než si přát, aby opatření z roku s nulou na konci z našich životů co nejdříve zmizela a rok s jedničkou na konci byl novým začátkem. Abychom z toho všichni vyvázli zdrávi. Především tedy duševně…

Alba, která mi prošla vloni přehrávačem (bez pořadí, řazeno abecedně):
ANAAL NATHRAKH - Endarkenment
MY DYING BRIDE - The Ghost Of Orion
NAPALM DEATH - Throes Of Joy In The Jaws Of Defeatism
ORANSSI PAZUZU - Mestarin Kynsi
ULVER - Flowers Of Evil

Veronika Zemanová (KALLE, NOD NOD)

Rok 2020 byl specifickej, ale snažila jsem se být nad věcí. Už hodně dlouho jsem netrávila tolik času o víkendech někde venku v přírodě. Myslim, ze jsme si s Davidem nastavili novej návyk. Koncerty nám ale samozřejmě chyběly moc. V průběhu roku jsme taky pomalu začali dávat do kupy novou desku, kterou plánujeme vydat letos.

TÁBOR - Liebe Severní nástupiště - Rostli jsme spolu
SOPHIA - Holding on / Letting go
NICK CAVE & THE BAD SEEDS - Idiot Prayer

Radek Holeš (RISE OF SURYA)

Začnu radši tím špatným, ať to má šťastnej konec :) Ty základní věci asi budeme mít všichni podobný, takže jen rychle:
Rok 2020 mi vzal možnost se normálně kulturně a sociálně vyžít, potkávat lidi, vidět kámoše, rodinu, fotit a hrát koncerty (náš křest!), možnost cestovat do zahraničí, iluze o tom, že námi volení zástupci alespoň trochu ví, co dělají a vzal mi taky část práce, čímž se dostáváme k té pozitivní části :)
Dal mi čas trochu zpomalit, číst, přemýšlet, aktualizovat si na spoustu věcí pohled a snad i líp poznat sám sebe. Dal mi i naději, že jsem se nezamyslel sám a že se některý věci třeba změní k lepšímu. Víru v to, že ať se v budoucnu stane sebevětší problém, díky vědě ho dokážeme překonat. Hlupákům, překrucovačům a popíračům navzdory :) Zjistil jsem, že obdivovat krásy přírody se dá i u nás a pro mě osobně nejlepší věc, kterou mi minulej rok dal - konečně nám s RISE OF SURYA vyšlo album! :)

Aby to bylo fér k ostatním skvělejm albům, co minulej rok určitě vyšly - v roce 2020 jsem toho z nový hudby moc nenaposlouchal.
Tohle je sice TOP 5, ale asi tak z 20 alb, který jsem poslech celý :) (Zato ale mnohokrát).

Top 5 alb 2020
PLINI - Impulse Voices
JONATHAN HULTÉN - Chants from Another Place
DUNE RATS - Hurry up And Wait
INTERVALS - Circadian
HAKEN – Virus

Martin Tichota (DONNIE DARKO)

Loňský rok byl jednoznačně ve znamení spousty extra volného času. Po úvodním lehkém tlaku a výčitkách, že ho nevyužívám dostatečně produktivně, se mi podařilo dohnat spoustu restů, uklidit si v bytě i vzpomínkách a poprvé v životě si radikálně reorganizovat obývák a vytvořit si tak útulný pracovní kout s výhledem do zahrady. V něm jsem pak v podstatě strávil zbytek roku a potvrdil si, že práce z domova je v mnoha ohledech velmi příjemná, ale zároveň vyžaduje mnohem větší dávku disciplíny. Tu mi bohužel rok 2020 nepřinesl.

S Donnie Darko jsme po dlouhých 4 letech konečně dotáhli a vydali desku Yesterdays, z které mám obří radost. Jelikož jsme byli poměrně svědomití v dodržování karanténních opatření, našli jsme cesty jak na muzice makat i když se nemůžeme vidět osobně, což beru jako zásadní přínos pro budoucí fungování kapely. Všechno zlé, je k něčemu dobré, že. Vykoupeno to bylo totální absencí koncertů, dvakrát jsme přesouvali, až nakonec museli zrušit úplně turné po Balkáně, střední Evropě i křest a šnůru na podporu desky.

Absenci cest s kapelou jsem si ale vynahradil výlety po ČR a zvládl i nějaké to zahraničí. Jsem vděčný a pokorný za to, že rok 2020 pro mě nakonec byl vlastně velmi dobrý, naučil mě jak zpomalit a najít nové perspektivy na do té doby rutinní nebo opomíjené věci. O to víc ale soucítím s lidmi, pro které byl ve znamení ztrát, ať už duševních nebo materiálních, a přeju nám všem, ať je brzo zase líp a budeme se moct společně, fyzicky sejít u toho, co máme rádi.

TOP 5 desek

DEFTONES - Ohms. Klobouk dolů, nečekal bych, že mě Deftones ještě něčím překvapí, natož nadchnou.

IDLES - Ultra Mono. Myslel jsem, že minimalističtější už to být nemůže. Mýlil jsem se. Po počáteční nedůvěře jsem jim tuhle na dřeň osekanou přímočarou návnadu spolknul i s navijákem.

HENRIK LINDSTRAM - Nordhem. Nattresan nepřekonal, ale přesto je to naprostá klavírní lahůdka.

COVET - Technicolor. Další super atmosférická záležitost, tentokrát v math-rockovém hávu. Na Covet jsem tak trochu pozapomněl, abych si je připomněl i díky YouTube a jedinečné Yvette Young.

OCEAN GROVE - Flip Phone Fantasy. Vydat v roce 2020 čistě nu-metalovou desku, hraničící až s revivalem, to chce odvahu. Když to ale uděláte s tak dobrým zvukem, produkcí a nadhledem jako tihle Australani, je z toho extrémně zábavný až návykový kousek. Jen pozor s dávkováním, počet opakovaných přehrání je z podstaty toho přístupu omezený.